Odzież na Ukrainie X-XVII w

Odzież na Ukrainie X-XVII w, Zachomikowane

[ Pobierz całość w formacie PDF ]
STRUČNÝ PŘEHLED ODĚVŮ NA ÚZEMÍ DNEŠNÍ UKRAJINY (10-17. STOLETÍ)
Ing. Martina Hřibová, Ph.D.
10.-13. století
Začneme od Kyjevské Rusi – státního útvaru rozkládajícího se na území dnešní Ukrajiny. Na
konci 10. století zde byla silná říše, která navázala bohaté obchodní styky s cizinou, zvláště s Byzantskou
říší. Ostatně v 9. století právě odtud přišli věrozvěsti a tak r. 988 se pravoslavné křesťanství stalo státním
náboženstvím. Byzanc je jedinou zemí, která výrazněji ovlivnila rusínské oděvy, jež jsou jinak slovanské.
Nejprve se budu věnovat obecným faktům a význam jednotlivých pojmů vysvětlím později v části
věnované konkrétním kusům ošacení.
Oblečení Rusínců bylo odlišné od evropských mimo jiné kvůli klimatickým podmínkám.
Rusínské oděvy byly přiléhavé a kryly celé tělo. Často měly vysoké límce a naprosto chybí (alespoň v
lidovém oblečení) doklad řasených ošacení. Šaty nezdůrazňovaly lidskou postavu ani u mužů ani u žen.
Volné oděvy nebyly známy až do poloviny 13.století. Dokonce i teplé zimní svrchní kabáty z ovčí kůže a
kožešinou lemované svyty (kabátce) měly pouze hluboký rozparek vepředu od pasu dolů a oblékaly se
přes hlavu.
Z Byzance se dovážely drahé zlaté a bohatě vzorované látky stejně jako některé oděvní prvky.
Ovšem tyto šaty (mantle, tunika a dalmatika) byly používány pouze bojary a knížaty a prostý lid je neměl.
Šaty byzantského typu určené k ceremoniálům byly kombinované s typicky slovanskými prvky (košile,
svyta a čepice). Knížecí slavnostní kostýmy byly mnohem kratší než byzantské předlohy.
Sociální rozdíly v oblečení nebyly dány odlišnou skladbou, ale použitím jiných materiálů,
charakterem a počtem ornamentů. Košile, kalhoty, vnější svyta a vysoké boty s čepicí byly základními
prvky. Pouze slavnostní oblečení se lišilo.
Muži nosili košili (rubaska) až po kolena a kalhoty, ženy dlouhé košile, svrchní oděv byl stejný.
Základním materiálem byly doma vyrobené lněné a konopné látky, které byly jak hrubé, ale také velmi
jemné. Len a konopí používali na spodní ošacení a podšívky. Všechny drahé materiály jako hedvabí
(jemný taft a damašek), těžké zlaté brokáty (altabas), samet (stočené zlaté nebo stříbrné nitě vetkané do
hedvábné osnovy) a jemná vlna se dovážely hlavně z Byzance a příležitostně z blízkého východu a
střední Asie. Od 15. století jsou i zmínky o dovozu bavlněných látek. Obecně se drahé látky nazývaly
pavolok a většinou byly vzorované typickými byzantskými ornamenty rumělkové, karmínové, purpurové
a světle modré barvy.
V lidových oděvech převládal nebělený len. Některé domácí látky byly barvené na modro, zeleno
či červeno a nazývaly se krashenyna. Již v této době potiskovali látky z desek (typ tisku). Vzor byl tištěn
na nebělený len nabarvený na modro nebo zelenkavo a použitá barva byla černá, modrá, jasně červená,
žlutá a bílá. Ornamenty měly předlohu v byzantských pavolok ač byly zjednodušené a většinou
geometrické. Nejtypičtější tvar byl diamant s tečkami a kruhy ve středu diamantu, rozety a hvězdy na
pozadí malých trojúhelníků a čtverců, rovné nebo vlnité pruhy nebo sluníčka. Výlučně rostlinné motivy
se vyskytovaly zřídka, častější byla stylizovaná zvěř – koně, jeleni a ptáci. Tyto látky používaly zvláště
ženy a šlechta.
Oděvy bývaly zdobené výšivkou. Chudší lid měl mnoho různých jednoduchých geometrických
vzorů zvláště na košilích. Nejtypičtější barvou výšivky byla červená: kombinace bílé (surového lnu) a
červené je ostatně nejoblíbenější mezi východními Slovany. Spolu s výšivkou barevnými nitěmi, často
užívané na bojarských a knížecích šatech, je typické i našívání perel. Perly se získávaly z řek na severu a
od 12. století se také začínají dovážet z východu, zvláště z Iránu. Už šlechtické oděvy z 10.století jsou
plné perel. Mezi 10.-13. stoletím ale ještě nebylo použití perel na vrcholné úrovni, bylo limitované
jednoduchou metodou skládání (sadzhennia) perel na látku. Perly byly přišity řídce se značnými
mezerami mezi sebou nebo byly použity na okrajích výšivky či jednotlivě. Vzory jen z perel ještě nebyly
známy.
Kožešina měla univerzální uplatnění v Rusi. Byla používaná jako vložka do zimních oděvů a jako
okrasa (lemování, zvláště na čepicích). Chudší lidé měli kožešiny vlčí, liščí, medvědí, zaječí, veverčí a
nejčastěji ovčí. Šlechta nosila drahé kožešiny (bobří, vydří, sobolí a kuní). Kožešina (kuní) byla dokonce i
platidlem.
Oděvy Kyjevské Rusi byly známé velkým množstvím připojitelných ozdob. Každý jednotlivý typ
oděvu – mužské a ženské, lidové a šlechtické měl odpovídající rozsah různorodých šperků. Nejstarší
forma, široce rozšířená mezi lidem byl kruh kolem krku (hryvna). Byla masivní, ze stočeného a pak
opleteného tenkého drátu a nosili jej zvláště muži. Ženy měly mnoho náramků ze stočeného drátu a
vzorovaných plátků, také šperky ze skla a perličky. Náušnice byly běžné, zvláště tzv. trojroubené, které
nosili i muži, ale jen v jednom uchu. Ženy také nosily kruhy na spáncích (záušnice) připnuté k čelence.
Ozdoby, které příslušely pouze šlechticům, zvláště na počátku 10. stol byly: kolt, náhrdelník, nachilnyk a
drobnysty. Kolt (šperk) byl ze dvou vydutých plátů, které vytvořily kruhy nebo hvězdy. Stejně jako
záušnice se věšely na řetízek na čelenku. Náhrdelník byl z řetízku nebo z pruhu medailonů, na kterém
visely přívěšky mnoha tvarů. Obecný výraz nachilnyk patřil ženským čelenkám (obid) a diadémům
mnoha tvarů včetně těch z vytvořeným z jednotlivých spon, často s přívěsky. Drobnysty byly malé
kovové plátky mnoha tvarů přišité na oděvy podél ozdobných pásů, případně na ramenou. Často byly
ještě posázeny drahými kameny. Po zavedení křesťanství bylo obecným zvykem nošení malých křížků.
Většina popsaných ozdob byla z kovů, přičemž drahé šperky byly stříbrné, příležitostně zlaté. Běžní lidé
používali měď, bronz.
Umělecké zpracování kovů Kyjevské Rusi bylo na vysoké úrovni. Běžnými technikami bylo
vyřezávání, probarvovaní, ražení, odlévání, granulování (pájení tenkých kovových zrníček do výrobků,
filigrán, niello, vkládání emailu pro jasnější barvu.
Mužské oděvy
Nezbytnou součástí všech
vrstev společnosti byla košile (rubaska,
obr. 1a,b,c) Šlechtici ji nosili jako
spodní oblečení, ale běžní lidé ji měli
za základní šat, přes který v zimě
oblékali další vrstvy. Střih košile byl
jednoduchý. Základ sestával
z dlouhého pruhu p eloženého v
polovině, do kterého byly všité rovné
díly po stranách pod úroveň průramků
(šířka doma tkané látky nebyla
dostatečná). Rovné rukávy byly
vložené do průramků. Rukávy nebyly
příliš široké, často mnohem delší než
ruce – na ochranu rukou před chladem
(rukávy pak sloužily jako palčáky). Při práci si rukávy vyhrnuli a připevnili je náramkem nebo úzkou
manžetkou – poruchi. Ostatně větší množství látky též chrání před chladem. Košile byla bez límce a měla
poměrně hluboké rozstřižení uprostřed hrudi, které se zapínalo nahoře na knoflík (dřevěný nebo kostěný)
nebo příležitostně se vázalo. Košile byla v délce téměř ke kolenům, nezastrkávala se do kalhot a v pase
byla přepásaná páskem.
Košile bývala z neběleného hrubého lnu, horní vrstvy používaly jemný bělený len. Málokdy byla
z krashenyna (barvená látka) šedomodrá. Hedvábná košile patřila pouze k slavnostním oděvům šlechty.
Mužské košile byly zdobené červenou výšivkou, obvykle kolem výstřihu. V lidových oděvech byla někdy
výšivka nahrazena kouskem červené látky.
Nosit košili bez opasku bylo považováno za neslušné. Opasky byly z látky nebo kůže, 1,5-2 cm
široké a byly sepnuté kovovou sponou ve tvaru lyry nebo kruhu a neutahovaly se.
Další důležitá součást mužského oděvu byly lněné kalhoty - porty (obr.1b, c). Pouze urození nosili
přes tyto lněné ještě svrchní vlněné a knížata hedvábné. Porty byly úzké, téměř rovné, kolem 20 cm
v průměru ve spodní části, sešité ze dvou nohavic a vloženého rovného klínu. Kalhoty v pase stažené
úzkým opaskem nebo šňůrkou sahaly ke kotníkům a vždy byly zastrčené do bot.
Svrchním oděvem byla svyta, kabát běžně rozšířený mezi Slovany. (obr. 1d). Byl to kabát
oblékaný přes hlavu s rozparkem vpředu až do pasu. Přední díl byl vkuse střižen téměř rovně, jen v dolní
části s malými klíny a zadní díl byl rovný bez klínů. Svyta obepínala tělo celkem těsně a sahala pod
kolena. Rukávy byly vsazené do
rovného průramku, nepříliš široké a
zužovaly se směrem dolů. Zapínání
vpředu bylo řešeno poutky přes
několik malých knoflíků. V 10.-13.
století se minimálně na oděvech
aristokracie objevuje prvek velmi
charakteristický pro pozdější
svrchníky – poutka ve formě tří až
čtyř proužků tuhé látky, tkanice nebo
stužky zných barev išité
vodorovně na hruď. Tyto kabáty
neměly límce a byly ušity z vlněných
látek. N kdy byly podloženy
kožešinou – zimní teplé odění.
Kabáty byly p epásané celkem
širokým opaskem z látky. Dalším možným oděvem byly šuby – kabáty svytě podobného tvaru z kožešiny
z vnější strany potažené nejdražší látkou, jakou si majitel mohl dovolit.
Kromě oděvů prostého lidu existovaly i oděvy šlechtické. Vlastně se dá říct, že vcelku přesně
kopírovaly byzantské ošacení – tuniku a plášť. Tunika byla běžný rovný byzantský talaris s rovnými
dlouhými rukávy a malými rozparky na boku. Celkově byl kratší – nesahal níž než do poloviny holeně.
Býval ušit z drahých byzantských hedvábí, kolem krku, na koncích rukávů a dole měl našité ozdobné
pruhy, kombinované s drobnysty a perlami. Knížecí plášť – korzno (obr. 2b) byl přesnou kopií
byzantského chlamysu obdélníkového nebo půlkruhového tvaru. Býval přehozený přes levé rameno a na
pravém se spínal broží (fibula). Slavnostní korzno bylo ušité z drahých hedvábných materiálů. Knížecí
družiníci nosili pláště podobné korznu, ale z červené vlny a kratší, pouze pod kolena. Oděv knížete
doplňovaly ještě náhrdelníky a náramky – nátepníky, které stahovaly rukávy k zápěstí. Široké náhrdelníky
nasazované přes hlavu dosahovaly na hruď, ramena a horní část zad (obr. 2a). Stejně jako nátepníky byly
obvykle vyrobeny z těžké zlaté látky, ozdobené zlatými drobnysty, perlami a drahými kameny. Pod tou
vší nádherou kníže nosil obvyklé kalhoty a košili, ovšem z dražších materiálů. Také potřeboval ještě
čepici lemovanou kožešinou a vysoké boty zdobené červenou, nachovou a zelenou výšivkou. Meč se k
tomuto oděvu nenosil.
Obuv běžného lidu byla z
lýka (lychaky, obr. 1b, 3d). Kožené
provázky byly protažené lýčím a
omotané kolem látky kryjící holeně
až ke kolenům (onuce). Onuce byly
ze lnu až o délce 2m a bývaly
omotány přes kalhoty. Místo bot z
lýka byly běžné také boty “ala
mokasiny” z že vyčiněné
kamencem - porshni (obr. 3e,f).
Lychalky i porshni nosili výhradně
rolníci. Aristokracie, měšťané a
bohatší část zemědělců používala
vysoké boty. Levnější verze měly
obvykle kulatou hrubou špici a vyšší
opatek, svršek býval vysoký, měkký
a s rovným vrškem. (obr. 3a).
Vysoké boty vládnoucí třídy (obr.
3b,c) příležitostně měly zvednutou
špici a v některých případech vrch
svršku střižený pod úhlem. Všechny
boty byly bez podpatku a byly
vyráběny z kůže barvené na černo,
hnědo, tmavě žlutou a mezi
aristokracií také červená, světle fialová,
modrá a zelená s výšivkami a
vzorováním do tvaru pruhů, kol a teček.
Muži všech vrstev nosili
čapky- různě tvarované kónické čepice
z plsti či vlny a bojaři z drahých
zdobných látek. Kuželovité a špičaté
čapky (obr. 4e,g) p evažovaly v
lidovém oděvu, zatímco bojaři dávali
přednost kulatějším tvarům (obr. 4c,d).
Obvykle byly lemovány kožešinou,
výjimečně pruhem látky. Čepice s
klapkami na uši otočenými vzhůru
nebo zastrčenými pod lem byly běžné.
(obr. 4d).
Již ve starších dobách bylo
běžné, že muži měli delší vlasy sahající
až na zátylek. Účesy si můžete
prohlédnout na obr. 4a-b. Krátké vlasy
byly znakem poddanství. Vousy
upravené do čtverce, dělené nebo do
špice jako znak mužnosti byly
rozšířené u tšiny východních
Slovanů. Někteří z prvních knížat jako
Sviatoslav si ještě holili bradu a
nechávali jen knírek, ale v dobách
Volodymyra Sviatoslava (978-1015) je
již plnovous běžný.
K oděvu také patřily palčáky či
tašvice (kalytka nebo veretyshche)
nošené na opasku. Za opasek se
zastrkoval nůž, měšec stahovaný
šňůrkou (kyset) obsahující křemen,
hřebínek a další drobnosti.
Oblečení k ř esťanského
duchovenstva bylo zcela převzato z
Byzance. Pouze biskupská mitra
zavedená ve 12. století byla unikátní
(viz. obr. 4h)
Ženské oděvy
Ženy stejně jako muži
používaly jako základ košili (srachiysa,
sorotsitsa, sorochka, rubakha), což
někdy byl zároveň svrchní i spodní šat.
Šlechtičny běžně nosily dvě košile.
Ženská verze byla delší, obvykle až po
kotníky (obr. 7a,b). Úzké rukávy byly
stažené náramky (poruchi). Malý
rozparek po krkem byl zapínaný na knoflíček. Stejně jako mužské košile byly zdobeny červenou
výšivkou nebo ozdobnými proužky a také byly vyrobeny ze lnu anebo v případě šlechtických z barevného
hedvábí. Rovný pásek obvykle z látky býval nošený v pase nepříliš utažený (obr. 7a,b). Opasek byl
povinný stejně jako u mužů.
P ř es sukni ženy již i dříve vázaly doplněk zvaný panova (u ruských kostýmů nošený až do 19.
stol). Byla to suknice složená ze tří nesešitých obdélníků v pase spojených koženým proužkem. Panova
(obr. 7b) byla kratší než sukně, otevřená vepředu a sahající do půli lýtek. Obvykle bývala vyrobená z
vícebarevné látky s kostkovaným nebo kosočtverečným vzorem a směly ji používat jen vdané ženy.
Naproti tomu zanavisku nosily jen dívky. Byl to svrchní šat vytvořený z dlouhého pruhu lnu přeloženého
ve výšce ramen s kulatým otvorem pro hlavu (obr. 7c). Byl otevřený na bocích a buď byl sepnut v pase
nebo stažený páskem. Stejně jako panova, zanaviska byla kratší než košile. Dalším svrchním oděvem byla
navershnyk – kratší sukně ke kolenům s širokými krátkými rukávy (obr. 7d). Později (14.-15 stol) bohatší
ženy v létě mohly také nosit svrchník zvaný letniki (od slova křídla, letky) což byl lehký šat s širokými
rukávy často vyšívanými. Zimní verze podšívaná kožešinou byla zvána korteli. Ovšem ne všechny tyto
oděvy byly nezbytné a pouze samotná košile byla jediným šatem běžných žen.
Ženy v 10-13. stol nosily pláště, korzna či svyty stejné jako muži a také boty vesničanek ani
šlechtičen se nelišily od odpovídajících mužských protějšků. Ve 14.-15 století pláště a spony mizí a jsou
nahrazovány šubami. Šuba (či kožich) je zřejmě pokračováním svyty, ale tentokrát je z vnější strany
pokryta drahou látkou.
Starým slovanským zvykem
bylo, že nepokrytou hlavu může mít
panna. Vdané ženy musely schovávat
všechny vlasy. Nejstarším účesem
svobodných dívek byly volně
rozpuštěné vlasy (obr. 7c). Postupně e
vyvinul typicky ruský účes dívek
zdobený různými pásky, stuhami a pod. Dražší verze byly ze stříbrné nebo zlaté látky a vyšívané
barevnými vzory. Často také byla přední část zvýšena a zdobena. Takové pásky do vlasů se zvaly chola
nebo nachilnyk. Jestliže byla tkanina nahrazena tužším materiálem (lýko nebo kůže či kov), pak se zvaly
vinets (venets, koruna). Od 11. a 12. století vinets zdobené na okrajích a výběžcích nosily dívky z
bohatých rodin. (obr. 7e, 8b). Typická dekorace pásku, nachilniku a vinets byly kruhy na spánku (obr. 8a)
a kolty (ozdoby), které visely na řetízcích na úrovni lící (obr. 8b, 9h).
Vedle volných vlasů dívky také začaly nosit tlusté copy, nepříliš utažené. Vdané ženy si vlasy
stáčely na vršek hlavy a nasazovaly si povoyny, typ měkké čepice skládající se z “korunky” a proužku
látky kryjícím hlavu tak, aby nebyly vidět vlasy. (obr. 7d, 8e). Povoynyk byl z lehké, tenké látky a u
šlechtičen husté síťky ze zlata, stříbra nebo hedvábných nití a pak se zval volosnyk. Přes povoynyk ženy
všech tříd nosily ubrus – lněný nebo hedvábný závoj (obr. 7f, 8c,d). Ubrus, obvykle bílý nebo purpurový
s konci vyšívanými barevnými vzory, byl nařasený kolem hlavy a pod bradou, kde byl sepnutý přezkou.
Jeden konec visel na rameno. Ubrus měl délku okolo 2m a šířku 40-50 cm a mohl se nosit jak nízko do
čela, tak naopak vysoko a odhaloval tak část povoynyku. Na ubrus parádivé ženy nasazovaly ještě čepice
podobné mužským. (obr. 7f, 8d).
Slavnostní oděvy kněžen byly stejně jako mužské podobné na byzantské vzory. Dlouhé tuniky s
rovnými rukávy nošené přes košile a dosahující ke kotníkům, spolu s dalmatikou s širokými rovnými
rukávy. Dalmatika byla mnohem
kratší než tunika a dosahovala k
lýtkům (obr. 7e) a byla v pase stažená
páskem. Oděv také obvykle
obsahoval zdobený kruhový límec,
náramky či nátepníky a plášť(obr. 7f)
přehozený přes ramena a sepnutý pod
krkem a méně často korzno.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]

zanotowane.pl

doc.pisz.pl

pdf.pisz.pl

happyhour.opx.pl